(překlad z angličtiny: Jana Habustová)

 

Tato krátká historie byla napsána pro ASSA školení rozhodčích. Charlotte McGowan je též autorkou The Shetland Sheepdog in America.

Historie šeltie je poměrně novodobá a její počátky spíše nevýrazné.
Shetlandské ostrovy jsou nepřístupné a řídce osídlené, přesto je zde očividná dlouhá historie, která vychází ze starého Norska. Větrné klima a poněkud řídká vegetace přispěly obecně k miniaturizaci životních potřeb. Kvůli izolaci ostrova a těžkému živobytí byla potřeba, aby i zvířata byla “drsná”.

Prvotní domorodí psi byli velice smíšení, ale obecně velice malí, často 8-10 palců (20-25 cm) vysocí. Předkové těchto psů byli špicové přivezení ze Skandinávie rannými osadníky, spolu s velkým bílým pomeranianem, kavalírem king charles španělem a malými pracovními ovčáky ze Skotska. Jelikož nikdo nedržel víc psů, než bylo potřeba na práci, původní psi byli spíše přikříženi.

Psi byli využíváni k práci s malými, velice hbitými, shetlandskými ovcemi, které připomínají spíše kozy. Původní ostrovní psi byli chováni pouze jako užitkoví. Protože na Shetlandských ostrovech nejsou žádné ploty, psi nepásli tradičním způsobem. Byli používáni k nahánění ovcí do  hrubých kamenných uzávěr, kde ovce mohly být kartáčováním zbaveny srsti. V létě byli také používáni k pohánění spíše divokých ovcí na vzdálenějších neosídlených ostrovech. Zde potřebovali být schopni ochránit ovce před dravci, jako například orly a překračovat chaluhami pokryté balvany. Psi využívali svých hlasových schopností a štěkáním ptáky odstrašovali. Štěkání bylo též způsob, jakým odháněli ovce od políček za domy a podle něj bylo také možné zjistit polohu psa.

Na počátku dvacátého století  lodě připlouvající z Anglie přinesly další vlivy a angličtí “turisté” si přáli odvést malé psy, jako domácí mazlíčky, s sebou. Podnikavý Shetlanďan, James Loggie, se rozhodl, že by původní plemeno mohlo být šlechtěno, aby se dalo prodat letním návštěvníkům. Ovce s černou maskou se jmenují “collies” nebo “colleys”, tudíž psi, kteří s nimi pracovali byli nazváni kóliemi. Bylo navrženo, aby se domorodí psi jmenovali Shetland Collie a v roce 1908 byl založen klub, který by plemeno podporoval. Pan C. F. Thompson propagoval plemeno ve Skotsku, kde byl chovatelský klub založen roku 1909. Když v roce 1914 byl založen anglický klub, chovatelé kólií bojovali za to, aby spíše nespecifikovatelní malí psi nebyli spojováni s kóliemi, takže jméno plemene bylo změněno na shetlandského ovčáka.

Nejdramatičtější posun plemene se odehrál, když se angličtí chovatelé rozhodli zkusit křížit velké kólie s malými domorodými psy a vytvořit z šeltie miniaturní kólii. Mnoho těchto křížení bylo uznaných, s významným zlepšením v typu. Přesto, když v dvacátých a třicátých letech byli psi posláni do Ameriky, ACK odmítlo registrovat mnoho ranných anglických importů právě kvůli křížením s kólií. Catherine Coleman Moore (Sheltieland Kennels), tehdy sekretářka amerického Shetland Sheepdog klubu, jela do Anglie a přesvědčila Kennel Club, aby odstranil záznamy o křížení s kóliemi a plemeno tak mohlo být uznáno v Americe. Jelikož velká většina prvotních psů dovezených do Ameriky byla křížením s kólií zasažena, stabilizace plemene v typu a velikosti byl obrovský problém. Mary Van Wagenen (Sea Isle Kennels), historička plemene, spočítala, že americké šeltie mají přibližně 50% kólií krve.

Kvůli přerušení importů během druhé světové války je dnes americká a anglická šeltie rozdílná. Anglická se pohybuje s ideální výškou u psů 14.5 palců (37 cm), u fen 14 palců (35.5 cm), zatímco podle amerického standardu má mít fena i pes 13-16 palců (33-40.5 cm). Když byl v roce 1952 americký standard přepracováván, starší chovatelé bojovali za ideální velikost a diskvalifikaci převládající bílé barvy. ACK klubu v podstatě řeklo, ať si vybere k diskvalifikaci buď velikost, nebo barvu a členové klubu zvolili velikost (pod 13 palců nebo nad 16 palců) s gentlenamskou dohodou, že psi přes 16 palců nebudou vystavováni, což bylo obecně ignorováno. Doufalo se, že chovatelé budou usilovat o střední cestu. Protože ACK limituje klub na jednu novou diskvalifikaci (strakatá barva na hnědém základě již byla diskvalifikována), v součastnosti se vzala v potaz bílá barva.

Rozhodnutí z roku 1952 zapříčinilo, že šeltie v Americe jsou obecně větší, než anglické a množství bílé, které můžeme vidět na amerických psech převyšuje všechno, co je k vidění v Anglii, i přesto, že současný standard se dívá na převládající bílou jako na chybu rovnající se diskvalifikaci.


Zlatá fena, foceno roku 1913, “chována a prodána panem Loggie z Ostrovů, … byla všemi považována za nejlepší kus viděný do té doby...” (Catherine Coleman Moore, The Shetland Sheepdog, 1943) V té době byla ideální velikost 12 palců (30.5 cm).

(zdroj: http://www.assa.org/)